Překlenovací můstek od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům
Evropská komise se rozhodla zařadit do taxonomie také jadernou energii a zemní plyn po měsících dlouhých příprav a diskuzí. Ve svém konečném oznámení pak konstatovala, že vzhledem k současným technologiím a vědeckým doporučením hrají tyto energetické zdroje nezastupitelnou roli při přechodu od současného energetického mixu k využívání obnovitelných zdrojů ve většinové míře. Jaderné a plynové elektrárny mohou pomoci udržet stabilitu sítě do doby, než budou existovat vhodné technologie pro uchovávání sluneční a větrné energie, aby mohla být využívána i v době aktuálního nedostatku těchto obnovitelných zdrojů.
Rozhodnutí má své podporovatele i odpůrce
Rozhodnutí zahrnout do udržitelných zdrojů zemní plyn kvitovalo například Německo, jež postupně ustupuje od uhelných a jaderných elektráren (po havárii ve Fukušimě se Německo zavázalo zrušit všechny své jaderné elektrárny do konce roku 2022). Stejně jako další státy EU i Německo potřebuje plynové elektrárny jako překlenovací technologii na cestě k obnovitelným zdrojům a klimatické neutralitě.
Tento argument podpořily i další členské státy EU, některé však varovaly, že označení fosilního paliva, tedy zemního plynu, za ekologický zdroj energie je vlastně greenwashing (metan v zemním plynu je totiž mnohokrát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý, a tak může při úniku napáchat velké škody) a že toto rozhodnutí by mohlo narušit důvěryhodnost kroků k dosažení klimatických cílů EU.
Rozpory mezi členskými státy panují i v otázce bezemisní jaderné energie. Její označení za udržitelný zdroj podporuje například Francie, Česká republika, Polsko či Finsko. Naopak výraznými odpůrci jsou Rakousko, Německo a Lucembursko. Jaderná energie je kritizována zejména kvůli problémům se skladováním radioaktivního odpadu, enormní spotřebě vody či riziku jaderné havárie. Navíc výstavba nových jaderných elektráren podle odpůrců trvá příliš dlouho na to, aby podpořila přechod k obnovitelným zdrojům do roku 2050.
Cesta k udržitelné energetické soběstačnosti EU nyní tedy povede skrze podporu investic do bezemisní jaderné energie a elektráren na zemní plyn, které produkují nižší množství oxidu uhličitého než elektrárny uhelné. Toto rozhodnutí s sebou nese pozitiva i rizika. O tom, která z nich převáží pak rozhodne způsob, jakým se EU této široké problematiky prakticky chopí.
