Cestu k praktickému zavedení digitálních pasů nejdřív prošlapou baterie. Dle aktualizace směrnice o bateriích totiž bude každá baterie, průmyslových nebo elektrických vozidel na trhu EU s kapacitou vyšší než 2 kWh, vyžadovat digitální pas baterie. Seznam požadavků na digitální pasy baterií musí určit jednotlivé státy EU do konce roku 2024.
Albert Schandl z CIRA Advisory uvádí, že digitální pasy výrobků by měli ocenit v budoucnu i koncoví zákazníci, kteří mohou díky nim dělat informovanější rozhodnutí při nakupování. Tímto ale potenciální benefity digitálních pasů zdaleka nekončí. Konkrétní přínosy tohoto opatření by se totiž měly projevit napříč celým hodnotovým řetězcem. „Kromě koncových zákazníků by měly digitální pasy pomoci také všem organizacím – firmám nebo veřejnému sektoru – které již implementují prvky udržitelnosti do svých zakázek. Benefitovat z pasů by nakonec měli i zpracovatelé druhotných surovin, kteří tento produkt mohou efektivněji využít, opravit, rozebrat nebo zrecyklovat,“ doplňuje odborník na cirkulární ekonomiku.
Digitální pasy – byrokratická zátěž, nebo příležitost k růstu?
Dle odborníků samotné technické řešení spojené s vytvořením digitálních pasů není problémem. Různé softwary či aplikace tohoto typu na trhu už existují, příkladem je nizozemský start-up Circularise či platforma Madaster pro stavebnictví. Otázkou je, jaká je reálná škálovatelnost obdobných řešení – jinak řečeno, digitální pasy budou muset fungovat v obrovském rozsahu napříč celým hodnotovým řetězcem daného odvětví.
Výzvou také zůstává dostatečné zajištění bezpečnosti dat, která budou muset výrobci poskytovat pro účely fungování pasů. Digitální produktové pasy totiž mohou obsahovat potenciálně citlivé informace spojené s duševním vlastnictvím či obchodním tajemstvím.
Podaří se evropským regulátorům vytvořit řešení, které bude bezpečné, výborně škálovatelné a které zároveň nezahltí trhy přílišnou regulací, v níž se nikdo nebude umět orientovat? Odpověď přinese nejbližší vývoj.
