Průmyslová výroba je nadále jedním z největších producentů CO2, a to jak v České republice, tak i v EU. Principy cirkulární ekonomiky však ukazují cestu, jak tuto zátěž snížit. Dle nové studie INCIEN může aplikování cirkulární ekonomiky do jednotlivých sektorů evropského průmyslu snížit produkci CO2 až o polovinu (Zdroj – Český cirkulární hotspot: Hotspot Talks #4).
Až 65 % emisí CO2 pochází v rámci průmyslu EU ze zpracování základních čtyř materiálů. Těmi jsou ocel, plasty, hliník a cement. Studie „Role cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci českého průmyslu“ se zabývala právě aplikací cirkulárních principů do výroby a zpracováním těchto čtyř materiálů. Tyto materiály jsou používány především ve stavebnictví, automobilovém průmyslu a produkci obalů.
Cement a ocel je třeba zužitkovat opětovným použitím
Studie INCIEN ukazuje nejen potenciál snížení emisí CO2 pro jednotlivé materiály, ale podrobně mapuje také možnosti, co konkrétně změnit na straně výroby i spotřeby. Například emise při výrobě oceli jde podstatně snížit opětovným využitím ocelových prvků v budovách a autodílech. Ve výrobě pak může pomoct maximalizace podílu sekundární oceli. To může snížit emise CO2 při výrobě oceli o 30–59 %.
V případě výroby cementu se nabízí například recyklace betonu, využití nezreagovaného betonu nebo snížení obsahu slínku v cementu. Na straně poptávky je pak možné jít cestou snížení obsahu cementu v betonu nebo opětovného používání betonových konstrukcí. Tím lze dosáhnout snížení CO2 v souvislosti s cementem o 45–61 %.
Plasty skrývají potenciál v zálohování i chemické recyklaci
Velkým tématem jsou také plasty, které v českém prostředí naráží na slabou recyklační infrastrukturu a s tím související vysoký podíl skládkování. Ne jinak je tomu v evropském prostoru, kde je recyklováno pouze 15 % celkového množství plastových obalů. I přes tato fakta se v České republice stále nedaří prosadit zálohování plastových obalů.
Přitom právě plasty nabízí možnost opětovného použití, případně lze efektivně snížit obsah plastu v obalech. Na straně výroby lze pak maximalizovat mechanickou recyklaci a rozšířit možnosti chemické recyklace. Zapojit lze také využití udržitelné biomasy v podobě bioplastů. Tím lze snížit emise CO2 z produkce plastů až o 71–83 %.
V případě hliníku se dá zapracovat na recyklaci a využití hliníkového šrotu
I ke zpracování hliníku lze přistoupit cirkulárně, a to maximálním využitím sekundárního hliníku. Je potřeba zaměřit se také na efektivní využití hliníkového šrotu, tedy vyhnout se kontaminaci a množství používaných slitin, případně zlepšit demontáž vyřazených výrobků.
Na straně spotřeby se pak nabízí opětovné používání hliníkových konstrukcí a lepší recyklace. V současné době se v České republice recykluje totiž pouze 22 % hliníkových obalů – především plechovek. Těmito cirkulárními opatřeními lze přitom dosáhnout snížení emise CO2 při zpracování hliníku o 36–41 %.
