Doprava budoucnosti: elektromobilita anebo vodík? Či obojí? Patrně ano.
Vývoj vodíkového automobilu má kratší historii než vývoj jeho protějšku na baterie. Dnes tyto dvě technologie na trhu koexistují a nabízejí řešení pro bezemisní dopravu, která se budou s největší pravděpodobností vzájemně kombinovat a doplňovat. V současné době se vodík v dopravě vyvíjí především pro využití v městské hromadné dopravě a pro flotily profesionálních přepravců (např. flotily dálkových autobusů, nákladních vozidel či vlaků). Elektrické baterie se zase ukazují jako nejschůdnější řešení pro jednotlivce.
Víte, že…
„… vodík jakožto palivo pro dopravní prostředky musí být nejdřív zkapalněn při teplotě -253 °C? To vyžaduje vybudování náročného ekosystému technologií – od speciálních motorů a dalšího vybavení vozidel až po technologie na jeho přepravu a skladování.”
Využití vodíku v praxi
- Vodíkové autobusy – městská mobilita budoucnosti
Autobusy MHD na vodíkový pohon již úspěšně testují dopravní podniky v různých městech Evropy (např. v Rakousku či Spojeném království). Vodík si pomalu, ale jistě razí cestu i na středoevropské silnice. Dopravní podnik Bratislava by již brzy mohl být prvním dopravcem s flotilou vodíkových autobusů na Slovensku a v Čechách.
Zatímco na evropských vnitroměstských linkách autobusy s vodíkovým pohonem již jezdí, řešení pro dálkové autobusy stále chybí. Důvodem je celková náročnost provozu dálkových autobusů, a to jak z hlediska spotřeby paliva, tak logistiky nabíjecích stanic. Zásadní inovaci však připravuje přepravce FlixBus, který chce roku 2024 uvést na trh první dálkový autobus na vodík. Dle nejpravděpodobnějšího scénáře se tedy bude budování infrastruktury vodíkových čerpacích stanic v Evropě zaměřovat na nákladní a hromadnou přepravu. Nejdřív vzniknou čerpací stanice pro autobusy veřejné městské dopravy, následně začnou vznikat čerpací stanice kopírující pravidelné trasy dálkové dopravy.
- Vodík v energetice
Kromě dopravy může vodík sehrát důležitou roli také v dekarbonizaci dalšího odvětví, a to energetiky. Již dnes se testuje jeho využití jakožto alternativního zdroje pro vytápění domácností. Řeč je pochopitelně o zeleném vodíku.
Inspirativním příkladem je pilotní projekt v severoanglické vesnici Winlaton, jehož cílem bylo ověřit potenciál vodíku pro dekarbonizaci sektoru vytápění, který je dnes závislý na spalování zemního plynu. Po dobu 10 měsíců se celkem 670 domů a firem ve Winlatonu vytápělo směsí plynu a vodíku.
Tento projekt patří do celonárodní iniciativy HyDeploy (zkratka pro Hydrogen Deploy, tedy „nasazení vodíku”) a je součástí snah Spojeného království najít nové cesty, jak dosáhnout cíl uhlíkové neutrality do roku 2050. Autoři projektu totiž tvrdí, že pokud by byl ve Spojeném království smíchán vodík se zemním plynem na podobné úrovni jako během HyDeploy projektu ve Winlatonu, mohlo by to každoročně ušetřit přibližně 6 milionů tun emisí oxidu uhličitého, což odpovídá vyřazení 2,5 milionu automobilů ze silnic.
V energetice je možné vodík používat nejen jako zdroj pro vytápění, ale i jako úložiště energie. Vodík lze totiž stejně jako zemní plyn velkokapacitně skladovat v zásobnících. Takto uskladněný vodík poslouží jako záložní zdroj energie při výpadcích elektřiny v přenosové soustavě během různých krizí.
Úskalí pro masové rozšíření vodíku (nejen) v dopravě
Jak již bylo zmíněno v předchozím článku o vodíku, dvě hlavní překážky masového rozšíření vodíku v dopravě jsou vysoká pořizovací cena výše popsaných technologií pro dopravce a malá nebo žádná infrastruktura vodíkových plnicích stanic. Budování sítě plnicích stanic se zatím nevyplatí, dokud nebude na silnicích dostatek vozů, které by je mohly využívat.
Dalším problémem je také fakt, že i když vodík má být ekologickým palivem, zatím je velmi těžké jej vyrábět ekologicky. V současnosti pouze zlomek (asi 4 %) aktuální produkce palivového vodíku představuje tzv. zelený vodík, jehož produkce využívá pouze elektřinu z obnovitelných zdrojů (především sluneční záření). Zbytek palivového vodíku se vyrábí prostřednictvím energie z fosilních paliv. Dle strategií Evropské komise pro podporu zeleného vodíku se tento poměr musí co nejdřív upravit ve prospěch bezemisní výroby.
Víte, že…
„… v evropských regionech vzniká za účelem urychlení nástupu vodíku více než 20 ‘vodíkových údolí’? Jsou to místa, kde se vodík nejen vyrábí, ale také přepravuje a využívá.“
Vodík – co bude dál?
Až po vyřešení uvedených výzev by se mohl vodík stát skutečným palivem budoucnosti. Samozřejmě, jedná se o výzvy nikoli triviální, ale právě naopak, výzvy, jejichž řešení vyžaduje obrovské investice z veřejných prostředků. Jinak řečeno, rozjezd vodíkové ekonomiky bude možný se zásadní pomocí státních či evropských subvencí.
