Růst cen za suroviny a hlavně jejich nedostatek je dlouhodobý problém, na který ekologické organizace upozorňují. Hliník je jedním z nejdůležitějších průmyslových materiálů. Využívá se ve výrobě automobilů, letadel, ve stavebnictví, či elektronice. Aktuální růst jeho ceny jako primární suroviny však nutí měnit cenovou politiku výstupní produktů. Proto je na čase začít se zajímat o recyklaci hliníku a navrácení již použité suroviny zpátky do výroby a jeho takzvanou cirkulaci v materiálových tocích. Kdo se na tuto realitu nepřipraví a nezačne měnit svůj byznys model nebude v budoucnu moct fungovat, růst.
Kde je problém s recyklací hliníku
Hliník je prakticky jeden z nejlépe recyklovatelných materiálů. Nedochází k degradaci materiálů a tak je znovupoužitelný do nekonečna. Jedním z největších problémů dokonale cirkulárního využití hliníku jsou příměsi, které se používají na výrobu slitin. Ty mění chemické a mechanické vlastnosti čistého hliníku. Hliník, který se využívá pro výrobu plechovky od piva, je proto materiálem s jinými vlastnosti než hliník, který se využívá pro výrobu trupu letadla. Často náhodné směsi slitin z recyklátů jsou obvykle samostatně nevyužitelné. V současné době neexistují technologie, které by byly efektivní pro separaci všech prvků ze slitin.
Recyklace ušetří roční energetickou spotřebu Francie
Data ukazují, že výroba recyklovaného hliníku, nebo hliníku s příměsemi recyklátu, spotřebuje o 95 % energie méně než výroba primárního, nového materiálu. Při aktuálních cenách energie tak jde o nezanedbatelnou částku, která znovu žene cenu primárního materiálu nahoru. Je dokonce dokázáno, že rozdíl spotřeby energie pro výrobu primárního a sekundárního hliníku se rovná roční energetické spotřebě Francie. Recyklace materiálů by nás proto měla zajímat i z hlediska zaručení energetické bezpečnosti v Evropě.
Řešení je cirkulární cesta
Správně nastavená cirkulace materiálů je smysluplná jak ekonomicky, tak ekologicky. Aby materiál neskončil na skládce a mohl cirkulovat, musí výrobky respektovat prvky cirkulárního designu. Ten už přímo počítá s tím, že výrobky, které doslouží se rozeberou a buď opraví, nebo se materiál z nich využije do další výroby.
Sekundární zdroje jsou levnější, recyklace je míň náročná na zdroje než výroba primárního materiálu a navíc cirkularita materiálů přispívá ke snižování uhlíkové stopy a částečně řeší problém nakládání s odpady. I přesto je ale svět cirkulární pouze z 9 % (Circularity Gap Report). To značí, že pouze 9 % materiálu, který je v aktuální světové ekonomice v oběhu, pochází ze sekundárních zdrojů, neboli recyklátů. Změnit se to snaží různé vládní a nadnárodní strategie i individuální firmy.
Jak to funguje v praxi
Například automobilka BMW plánuje do roku 2040 vyrábět všechny své vozy ze sekundárních materiálů. Tedy využívat také recyklovaný hliník. Prodejce kávy Nespresso, který své kávové kapsle vyrábí z hliníku kvůli jeho specifickým vlastnostem a recyklovatelnosti, už několik let provozuje vlastní program zpětného odběru použitých kapslí a následně zabezpečuje jejich recyklaci.
Příklady cirkulární praxe se začínají objevovat v každém odvětví kolem nás. Firmy ale musí své cirkulární strategie urychlit – ukazuje nám to tržní situace s cenami materiálů a také aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině. Pokud chceme mít do budoucna fungující a prosperující ekonomiky, musíme se zaměřit na rozumnější nakládání se zdroji a hledat cesty, jak materiály využívat co nejdelší dobu.
